Za mých mladých let už jsme u nás pochopitelnÄ› auta mÄ›li. A to i ta soukromá osobnÃ. Nejsem tak starý, abych si pamatoval doby, kdy auta neexistovala nebo jejich prvnà napodobeniny pÅ™ipomÃnaly spÃÅ¡e koÄáry a byly vzácnostÃ. Auta už za mÄ› byla. Ale že by se dalo tehdy mluvit o dokonalém stavu vÄ›cÃ, to se Å™Ãci nedá.
Kdo chtÄ›l tehdy auto mÃt, mÄ›l v zásadÄ› tÅ™i možnosti, jak si ho opatÅ™it:
- Nechal se zapsat do nÄ›jakého poÅ™adnÃku u prodejce takových vozidel a pak už jenom celou vÄ›Änost Äekal, až na nÄ›j pÅ™ijde Å™ada. A když na nÄ›j Å™ada pÅ™iÅ¡la, radostnÄ› spÄ›chal, aby si své auto pÅ™evzal, a bral to, co zrovna bylo, bez ohledu dejme tomu na barvu. Kdyby nebral, dostal by to auto nÄ›kdo jiný, a on aby zase celou vÄ›Änost Äekal.
- Koupil si svůj vůz v Tuzexu. Tam to mohlo být i bez dlouhých poÅ™adnÃků, a dokonce se tu dala sehnat o poznánà lepÅ¡Ã vozidla. OvÅ¡em tam jen tak nÄ›kdo nenakupoval. Ne proto, že by o nÄ›co lepÅ¡Ãho nebyl zájem, ale proto, že se tu platilo valutami, respektive tuzexovými korunami, které lidé za konvertibilnà mÄ›nu dostali. A to bylo v dobách, kdy jsme žili za železnou oponou, normálnà ÄlovÄ›k takové cizà penÃze zÃskal legálnÄ› jedinÄ› v malém množstvà v podobÄ› devizového pÅ™Ãslibu, když chtÄ›l cestovat do ciziny, a dost valut na taková tuzexová auta tak mÄ›li jenom ti, jež pustil náš stát pracovat do ciziny nebo kteřà mÄ›li v cizinÄ› pÅ™Ãbuzné ochotné pustit chlup.
- Anebo se dalo auto sehnat na inzerát. Ale v takovém pÅ™ÃpadÄ› Å¡lo obvykle o ojetiny, s nimiž ÄlovÄ›k, jak se Å™Ãkalo, dobÅ™e pochodil, ale málo pojezdil.
KaždopádnÄ› za mých mladých let platilo, že kdo mÄ›l své auto, cenil si ho. A udržoval ho tÅ™eba i z poslednÃch sil v provozuschopném stavu. Což nebylo nic snadného, protože sehnat náhradnà dÃly bylo umÄ›nÃ. To chtÄ›lo známosti nebo hodnÄ› velké Å¡tÄ›stÃ. A leccos se tak Å™eÅ¡ilo vyslovenÄ› kreativnÄ›, podomácku. To nebylo jako dnes, kdy si staÄà vybrat z obchodů nebo reklam a odjet odsud v jakémkoliv voze.