Zážitky z cestování

NÄ›kdy ty příhody skuteÄnÄ› stojí za to. Lidé Ätou radÄ›ji o tÄ›ch, které se odehrávaly nÄ›kde v tropech, nebo minimálnÄ› v exotických krajích. Jenže tam se to může skonÄit velmi Å¡patnÄ›, tÅ™eba i smrtí. U nás se to naÅ¡tÄ›stí nestává, takže sednutí do jiného vlaku je sice k vzteku, ale pozdÄ›ji se tomu rozhodnÄ› zasmÄ›jeme.

NÄ›kdo cestuje, protože musí. PotÅ™ebuje se dostat z bodu A do bodu B. To je pro nÄ›j priorita, takže si vyhledá spojení, pÅ™i kterém by na cestÄ› strávil co nejménÄ› Äasu. Jiným cestovatelům vÅ¡ak o Äas nejde. Naopak si vyhledají cestování oklikou, aby jeÅ¡tÄ› nÄ›co navíc vidÄ›li, když už tam nÄ›kde jedou. Takže se z Ostravy do Prahy jede pÅ™es Zlín, Brno a Horní Dolní. V dneÅ¡ní dobÄ› to není žádný problém, jen výjimeÄnÄ› se stane, že by z mÄ›sta X nebyl nÄ›jaká přípoj do mÄ›sta Y. Takže cestovatel toho může využít a skuteÄnÄ› se jen tak projet.  

Další finta je v poznávání mÄ›sta. JistÄ› jej poznáte mezi památkami a různými turistickými trasami. Hlava na hlavÄ›, každý Å¡tÄ›betá tím svým jazykem a v tomto Babylónu máte poznat mÄ›sto. Já to dÄ›lám tak, že si to projdu brzy ráno, pokud jeÅ¡tÄ› nejsou návaly a pak si zakoupím jízdenku na celý den na místní hromadnou dopravu. A to poznáte mÄ›sto, lidi, a jeÅ¡tÄ› navíc spoustu dalších vÄ›cí. Je to stejné jako v Olomouci, tak v BrnÄ› jako tÅ™eba v Hamburku, nebo Tokiu. Jen tam asi mÄ›sto za celý den projet nestihnete. Ono to prakticky nejde ani v Olomouci. Alespoň já to nedávám. Protože pokud se mi nÄ›kde nÄ›co líbí, vystoupím a jdu na průzkum. Týž provádím na koneÄných tramvají i autobusů. VÄ›tÅ¡inou bývá Äas. ŘidiÄ má pauzu a já se vydávám do okolí a vůbec mi nevadí, když mi to ujede. Jedu dalším a jsem v naprostém klidu.  

Nechci vás k niÄemu nabádat, ale zkuste si to nÄ›kdy. Možná tomu pÅ™ijdete na chuÅ¥ stejnÄ› jako já a pokud budete mít nÄ›jaký Äas, tÅ™eba na dovolené… 

Insta Bali

To, že Instagram hýbe světem už ví snad všichni. Že jsou lidé závislí na sociálních sítích a honbou za dokonalými fotkami, postováním a sbíráním lajků si připouští jen málo z nich. Z velké části mají sociální sítě i vliv na to, jaké množství turistů se všude na světě nachází. Takzvaná insta friendly místa jsou přeplněná turisty a mnohdy musíte čekat nemalé fronty, než se dostanete na řadu a můžete se vyfotit.

Když ležíte na pláži Dreamland na Bali, na obzoru vidíte každých 5 minut přistávat letadlo nebo odlétat. Je to až k neuvěření, že tak malý ostrůvek má takovou fluktuaci turistů.

Bali má nepopsatelně krásnou přírodu, na ostrově je hodně zeleně, najdete zde mnoho různě velkých vodopádů, v jižní části jsou přenádherné pláže s bílým pískem a azurovou vodou, nespočet chrámů a náboženských míst. To všechno láká turisty. Například u vodopádu Tukad Cepung, který se nachází v jeskyni a je k němu úzký přístup, musíte počítat s tím, že pokud jej chcete vidět, vystojíte si minimálně dvacetiminutovou frontu. Čas se prodlužuje s tím, jak moc dokonalé fotky, chtějí mít turisté před vámi. Dalším velice „profláknutým“ turistickým cílem na Bali je ostrov Nusa Penida.

Nachází se zde velmi známá vyhlídka T-Rex Bay, kde si chce každý ulovit tu svou fotografii. Nejprve scházíte po betonových schodech se zábradlím, kde se musíte protlačit mezi, především asijskými turisty, kteří zde hojně pózují. Při cestě dolů Vám to nebude zase až tak vadit, jako při cestě nahoru, když na Vás začnou pokřikovat, že jim stojíte v záběru, a vy mezitím chcete vypustit duši po náročném výšlapu. Cesta dolů se zprvu zdá schůdná po schodech, postupně se však změní. Ze schodů se stanou kameny a nakonec i horolezecké stěny. Pláž Kelingking beach, ale rozhodně stojí za to, stejně jako zážitek z cesty dolů i nahoru. I přesto všechno se na Bali stále nachází krásná místa, o kterých turisté nemají ani ponětí, stačí se jen pustit do objevování.

Zase budu jezdit do Prahy

Po mnoha letech drahých a nejednou zpochybňovaných příprav dostavěl Jihočeský kraj českobudějovické letiště. Z ještě před dvaceti lety vojenského letiště se tu zrodilo letiště civilní, které počínaje druhým srpnem zahájilo provoz, který je určen i pro turisty.

Kdysi jsem v tento okamžik tajně doufal. Rok co rok jsem létal do Jihoafrické republiky, a představa, že to budu mít na první letiště jenom pár kilometrů namísto cestování vlakem do Prahy nebo Vídně, mě lákala. Ale jak se to vleklo a komplikovalo, začal jsem pochybovat, zda se odsud nakonec skutečně někdy někam podívám. Vypadalo to beznadějně, nezdálo se, že se to tu někdy vůbec dostaví a spustí. Vypadalo to na stejnou stavbu na věčné časy a nikdy jinak, jako je dodnes obchvat, který by měl zbavit České Budějovice věčně ucpaných ulic.

A pak se ozvali, že se přece jenom letos poletí. Akorát že pro mne už pozdě, jelikož už jsem měl koupenou letenku z Prahy, a navíc do nezajímavých destinací. Kdo zažil Jižní Afriku, nejlépe na vlastní pěst, kůži a triko, toho už prostě nějaké turecké nebo řecké letovisko nenadchne. A právě tam se letos bude létat. A to navíc jen do října a celkem osmadvacetkrát tam a osmadvacetkrát zpět.

Každý začátek je těžký. A tak jsem se s tím smířil, s tím, že snad jednou bude líp.

Ale sotva s velkou pompou odletělo první turistické letadlo, vyšly v jihočeském plátku detailní informace, co se na tomto letišti chystá. Příští léto se odsud má létat do týchž pro mne neatraktivních tureckých a řeckých míst jako letos, a těmi destinacemi, které přibudou, budou Tunisko a Bulharsko, stejně nezajímavá místa. Celkem se tak má letos létat do dvou a příští rok do pěti destinací. Opět do žádné, kde by se dalo aspoň hypoteticky přestoupit na další let do Jižní Afriky.

A tak se bylo 2. srpna několik stovek lidí podívat na přílet a odlet historicky prvního letu v rámci pravidelného mezinárodního provozu v Českých Budějovicích. Já ne. Proč bych také měl? Pro mě je lepší skutečností to, že se opravuje místní vlakové nádraží. Ze kterého příští rok opět pojedu na letiště do Prahy. Nebo do Vídně.