Vždycky mÄ› to táhlo k poÄÃtaÄům. A už na základnà škole, když jsme poprvé v poÄÃtaÄové uÄebnÄ› mÄ›li nové poÄÃtaÄe, tak jsem vždycky byla ráda, když jsme mÄ›li ve Å¡kole volno a mohli jsme jÃt o velké pÅ™estávce si hrát na poÄÃtaÄi. Opravdu hodnÄ› mÄ› to bavilo a já jsem si Å™Ãkala, že v dospÄ›losti bych chtÄ›la dÄ›lat to samé, jenomže když jsem se potom dostala k poÄÃtaÄi, tak to bylo na dlouhé stánÃ. Na základnà škole tam vždycky byla opravdu dlouhá fronta. To byla jeÅ¡tÄ› taková novinka, kdy jeÅ¡tÄ› každý ÄlovÄ›k nemÄ›l doma vlastnà poÄÃtaÄ. A když ho už mÄ›l doma, tak byl velice starý a také byl pomalý. JistÄ› si dokážete pÅ™edstavit jak dÅ™ÃvÄ›jÅ¡Ã poÄÃtaÄe byly velice pomalé a zasekané.
A také si jeÅ¡tÄ› vybavujete takové to koleÄko, jak si vždycky se naÄÃtalo na obrazovce, abyste se dostali tak, kam chcete. MyslÃm si, že v dneÅ¡nà dobÄ› by to trvalo tak dvÄ› Äi tÅ™i vteÅ™iny, ale dÅ™Ãve to spÃÅ¡e byla jedna minuta. Bylo to opravdu pomalé a zasekané a já jsem kolikrát na to nemÄ›la vůbec nervy. Byla jsem opravdu hodnÄ› nedoÄkavá a netrpÄ›livá, takže jsem chtÄ›la mÃt vÅ¡echno hned, jenomže bohužel, když chce ÄlovÄ›k mÃt vÅ¡echno hned, tak to bohužel nejde. Já sama jsem potom byla velice pÅ™ekvapená, když jednoho dne pÅ™iÅ¡la maminka a Å™ekla nám, že nám objednala poÄÃtat. Nemohla jsem tomu uvěřit. Maminka a objednala poÄÃtaÄ! Jak je to možné? Nemohla jsem tomu věřit, takže potom jsem se Å¡la za to svého starÅ¡Ãho bratra, jestli je to pravda.
A bratr mi Å™ekl, že je to pravda, že prý bratr dostal opravdu skvÄ›lou nabÃdku na poÄÃtaÄ, i když to byl starý a použÃvaný poÄÃtaÄ, tak nám to vůbec nevadilo. Byli jsme opravdu moc rádi, že jsme mÄ›li doma poÄÃtat. Také bratr se totiž zajÃmal o informaÄnà technologii a o informatiku obecnÄ›. Takže jsme oba dva byli rádi, že koneÄnÄ› budeme mÃt také poÄÃtaÄ. HlavnÄ› bratr. Bratr chtÄ›l totiž studovat informaÄnà technologii na vysoké Å¡kole, takže se mu poÄÃtaÄ doma opravdu hodnÄ› hodil a já jsem byla ráda, že mám také poÄÃtaÄ. VÃte, poÄÃtaÄ se hodà vždy.Â