Smířit se s tím, že nemůžete mít děti není snadné – Najděte si jiný životní cíl a zaměstnejte se!

Všichni se ptají, kdy budete mít konečně miminko a vy jen těžko hledáte slova, kterými byste odpověděla? Jak se smířit s tím, že děti mít nebudete? 

Smířit se s tím, že nemůžete mít děti není snadné – Najděte si jiný životní cíl a zaměstnejte se! 

Jako by to byla povinnost, jako by žena byla na světe jen proto, aby rodila děti. I když dnes už na to není kladen takový důraz jako kdysi, stále se ženy ve středním věku, které ještě matkami nejsou, musí potýkat s otázkami okolí na to, kdy konečně přijde potomek. Jsou ženy, které se dobrovolně rozhodly děti nemít, pak jsou tu ale ty, které je mít nemohou a je pro ně těžké o tom mluvit. Řada žen se totiž nemůže jen tak smířit s tím, že si nikdy neporodí vlastního potomka. A i když medicína pokročila a v některých případech jsou možné skoro až zázraky, ne vždycky to jde. Lze se ale vůbec smířit s tím, že dítě mít nebudete, i když opravdu moc chcete? 

Nejde to, co teď? 

Jestliže dítě mít nemůžete a nelze to opravdu žádným způsobem, ať už z jakýchkoliv důvodů, je velmi těžké se s tím smířit vnitřně, natož pak odpovídat na neustálé otázky okolí. Samozřejmě, jako první se nabízí adopce či pěstounská péče, jenže ani tyto možnosti nejsou snadno proveditelné, navíc to, že přijmete za své cizí dítě, vás nutně nemusí udělat opravdu šťastnou. Souhlasit navíc musí i partner, cesta k osvojení cizího dítěte je navíc dlouhá a klikatá. Někdy je samotný proces mnohem náročnější, než se může zdát a vlastně ani tak to nemusí dopadnout úplně podle představ. Člověk ale může žít i dál docela šťastně a spokojeně. 

Co s životem a jak najít nový životní cíl? 

Ženy se často na představu o vlastním dítěti hodně upnou. Smířit se s tím, že to nejde, není snadné. Silná žena ale může najít smysl života v něčem jiném. Obvykle v nějaké formě pomoci jiným. Pomoci ale zprvu může hodně psycholog či terapeut. Není ostuda vyhledat podobnou formu pomoci. Svou roli by měl sehrát i partner jakožto největší opora. Pokud opravdu mít děti nemůžete, je dobré o tom mluvit, zkusit probrat všechno, co vás tíží a všechny možnosti. Je třeba si ale najít i něco, co vás opravdu zaměstná, a navíc bude i naplňovat. A způsobů je hodně. Život můžete zasvětit pomoci druhým, můžete si pořídit zvíře, kterému dáte lásku nebo si najdete koníček. Zkuste třeba i cestování. Zkrátka naplňte svůj život jinak. 

Vzdělání všem

Ženy a vzdělávání bylo po dlouhou dobu téma, o kterém se moc nemluvilo. Ženy se kvůli tomu, jak důležité, aby rodina měla dostatek dětí, se v historii dostaly do prostředí domácností a kuchyně. Ještě v minulém století se to byl styl života, který byl ženami preferovaný. Postupně se ale objevovalo více a více žen, které si uvědomovaly, že přichází i velkou část života, která by jim neměla být uzavřena. Ke vzdělání se nejdříve dostávaly ženy patřící do vyšších kruhů. Ty totiž měly na většinu prací služku a v domácím prostředí se nudily a neměly co na práci.

Pro ně také bylo jednodušší dostat se do čistě mužského akademického prostředí. Ale i tyto ženy měly po vystudování svých fakult problém s uplatněním. Ať už se jednalo o lékařku nebo právničku, stále se i po jejich studiu očekávalo, že si najdou manžela, budou mít plno dětí a budou se starat o domácnost. Volné pracovní pozice tak byly obsazovány převážně muži a na ženy tak zastávaly pouze ty, o které muži nejevily zájem. Na jedné straně to pro ženy byla příležitost, protože prosadit se v těchto pozicích znamenalo dokázat, že žena má opravdové schopnosti a zaslouží si úctu.

Samozřejmostí je ale to, že se s tím přirozeně pojily překážky, které tyto ženy musely překonávat. Mnoho takových možností dnešní ženy ale nemají a prosadit se je tak vlastně opět stejně náročné. Postupem času se tento problém překulil. V dnešní době se postupně více a více žen rozhoduje pro život v domácnosti, kdy se mohou plně věnovat své domácnosti, dětem i partnerovi. Může za to do jisté míry dnešní chaotická doba, která způsobuje, že přirozeně toužíme po klidnějším způsobu života. Život v domácnosti nemusí být jednodušší, ale beze sporu je klidnější a mnoho žen v tomto stylu života mají pocit, že mohou úplně naplnit svůj potenciál. Jen ne každý, i když po tom touží, si toto může dovolit.

Meda

V kvÄ›tnu to budou dva roky, kdy nás navždy opustila v úctyhodném vÄ›ku 102 let žena, která se zasloužila o rozvoj výtvarného umÄ›ní v naší zemi. Meda Mládková byla tou nezapomenutelnou osobností, která založila Nadaci Jana a Medy Mládkových. A od devadesátých let se jí podaÅ™ilo získat spustlé Sovovy mlýny v centru Prahy. A vytvoÅ™it neopakovatelný prostor Museum Kampa. Která mÄ›la původnÄ› zaÄít fungovat v roce 2001, ale vzhledem k povodním, které v tomto roce galerii zaplavily, se slavnostního otevÅ™ení doÄkala až v roce 2003. Rekonstrukce výstavních  prostor se zhostili renomovaní architekti a tak vzniklo místo jako stvoÅ™ené k prezentaci umÄ›leckých dÄ›l, která Meda Mládková bÄ›hem života shromáždila. A umožnila návÅ¡tÄ›vníkům seznámení s umÄ›leckými díly uznávaných svÄ›tových malířů, výtvarníků Äi sochařů. Výstavy bývají zaměřeny vždy na umÄ›lecká díla, která k sobÄ› tématicky navazují.

Stálou expozicí o Janu Werichovi je tu vzdán hold i tomuto umÄ›lci. Který prožil svůj život na KampÄ›. Motto, vítající příchozí do hlavního výstavního sálu, je krátké. Vydrží-li kultura, pÅ™ežije národ. Což pÅ™esnÄ› vystihuje vlastenecké pohnutky, které manželé Mládkovi ctili hned na poÄátku založení sbírky. A udÄ›lali proto vÅ¡echno, co bylo v jejich silách. Za což jim patří velké podÄ›kování. Meda Mládková se narodila v roce 1919 do rodiny sládka zámeckého pivovaru. Po absolvování klasického gymnázia se pÅ™estÄ›hovala do Prahy. Kde vystudovala taneÄní Å¡kolu. V roce 1946 se rozhodla odjet do Ženevy a vystudovat ekonomii a politické vÄ›dy. Po komunistickém puÄi se Meda rozhodla, že v exilu zůstane.

V roce 1955 dochází k osudovému setkání s ekonomem Janem Mládkem. Hned příští rok odjíždí do Francie. Studovat výtvarné umÄ›ní. Kde se seznamuje s FrantiÅ¡kem Kupkou. Který byl v té dobÄ› odmítán a nejspíš v tom Äase byl položen první stavební kámen Nadace Jana a Medy Mládkových. V roce 1960 se z nich stali manželé a první galerii zbudovali ve svém domÄ›. Meda Mládková sice do vlasti nÄ›kolikrát pracovnÄ› pÅ™icestovala, ale zájem STB o její osobu byl enormní. A tak se její definitivní návrat posunul až do roku 1989. Kdy se hned po příjezdu zapojila do aktivit ObÄanského fóra. A zaÄala zaÅ™izovat pÅ™esun její sbírky umÄ›ni do vlasti.